VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Rozhovor s Boddiem

Rozhovor s naším současně nejaktivnějším uživatelem – Boddiem

 

Díky Vaší aktivitě v psaní komentářů, oblíbenosti mezi uživateli, vysokému počtu ohodnocených restaurací a návštěvám Grand Restaurant Festivalu a Prague Food Festivalu jste se umístil na prvním místě našich Top10 nejaktivnějších uživatelů. Získal jste maximální počet dosažených vidliček, které odrážejí Vaši aktivitu v několika různých kategoriích a stal jste se tak tzv. „Food Guru“. Zájem ostatních uživatelů o Vaši osobu roste, a proto bychom Vám rádi položili pár otázek, týkajících se přímo Vás osobně a samozřejmě Vašich názorů na gastronomii:

 

1) Proč právě přezdívka “Boddie”, prozradíte?

Jejda, to už je strašně dávno. Možná se to dá vysvětlit tak, že se mi líbil Bodie ze seriálu Profesionálové, pravidelně mi zlepšoval náladu. Aby nešlo o mýlku, že se s touto postavou ztotožňuji, přidal jsem si jedno déčko navíc.

 

2) Kolik asi navštívíte restaurací ročně? Troufnete si uvést nějaký konkrétní podnik, který by se dal považovat za Váš nejoblíbenější?

Nikdy jsem restaurace nepočítal, ale určitě hodně přes sto. Mým cílem není honba za součtem navštívených restaurací. Jsou chvíle kdy potřebuji vypnout z rychlého stylu života a dobré jídlo a příjemná atmosféra mě nabije. V posledních letech si je v Česku často vybírám podle příručky pana Maurera. O mých oblíbených restauracích si můžete přečíst v mém profilu v Grand restaurant. Necítím se oprávněn dělat tady někomu reklamu a už vůbec ne antireklamu. Mám víc tzv. oblíbených restaurací. Záleží zda jdu na večeři soukromou, či firemní, nebo s kamarády na pivko, občas je i alternativa, že chci být chvíli sám a v klidu se najíst. Tedy nebudu vyjmenovávat názvy podniků.Víte, jídlo je posvátná věc. Hodně lidí nemá rádo politiku, spousta jakýkoliv sport, ale abys pohledal jedince, který nemá rád jídlo. 

 

3) Jaký je Váš dosavadní nejzajímavější gastronomický zážitek?

Je jich mnoho a určitě nevyjmenuji všechny. Určitě k nim patří pečený králík mojí mámy, ovocné knedlíky od manželky, věnečky a kremrole od táty. V Dolních Počernicích jsem jedl báječné vitello tonato, v pražské kavárně jsem si velmi pochutnal na smaženém brzlíku. Ve Vídni jsem si zamiloval, mé dětsky nenáviděné jídlo - pajšl. Jo a pak jsem ještě dosáhl gastronomického orgasmu při pojídání prejtu na trhu Freyung ve Vídni. Z papírového tácku, ale bylo to buono. Miluju mořské plody, autentickou thajskou kuchyni, ale i dobrou drštkovou polévku. Mám rád maso a pociťuji chuť všežravce, ač by jím člověk biologicky možná být neměl.

 

4) A jaká je naopak Vaše nejhorší zkušenost?

No těch je, bohužel, také pořád požehnaně. O některých píšu ve svých komentářích, ty ještě trapnější si uchovávám v paměti. O jednu z nich se s Vámi podělím: 23. prosince 2013 jsme s manželkou zakoupili v prověřeném obchodě, kde běžně kupujeme maso, krkovici nakrájenou na řízky. Na Štědrý večer jsme s hrůzou zjistili, že na vrchu balíčku byl jen jeden pěkný kousek a pod ním příšerné maso, samá šlacha. I po nařezání šlach se řízky kroutily na pánvi jak žížaly, prostě zkažený sváteční večer. Letos jsem tomu zamezil tím, že jsem si maso objednal v renomovaném řeznictví. Já vím, že 398,- Kč za kilo krkovice je hodně peněz. Klid na Štědrý večer se však vyplatil a já jsem to ocenil.

 

5) Vaříte? Co je Váš „majstrštyk“?

Vařím docela rád. Zdědil jsem možná nějaké geny po mém otci, který byl kuchař a cukrář. Naučil mě poznávat maso podle druhu a kvality. Vaření mě baví, ale snažím se o jednoduché recepty, které zaberou maximálně hodinu času. Tudíž minimálně peču, nevařím omáčky ani bůhvíjak složitá jídla, to přenechávám manželce. Jsou i výjimky, protože líčka neupečete dřív jak za 2,5 hodiny. Jednou jsem si víc jak 3 hodiny hrál s Královským kuřetem, které obsahovalo snad 10 ingrediencí. Bylo to výtečné, ale příliš pracné. To už si raději zajdu do dobré restaurace, kde je jisté, že si určitě pochutnám. Nemohu a ani nechci konkurovat skvělým kuchařům, kteří svou práci dělají každý den.  Jsem poučený amatér. Největší kuchařský nápor doma nastává, když máme pohostit společnost několika známých. Od oběda do půlnoci to představuje asi 8 chodů, to už dá trochu zabrat.

Největší pochvalu sklízím za salát z mořských plodů. Ten mě naučil můj strýc v Kanadě. Zkouším různé novinky, teď se chystám naučit klasické vitello tonato, tedy plátky studené telecí kýty s tuňákovou omáčkou.

 

6) Cestujete za kulinářským dobrodružstvím? Jak jsme na tom podle Vás v porovnání se světem?

Špičkové restaurace se začínají přibližovat světu, čehož jsou i hvězdy od Michelina důkazem. Ovšem v dobré polovině našich restaurací to stále není ono. Je až s podivem, že se kuchaři podívají na gastronomické pořady v TV, ale dál vaří svoje někdy až nesmyslně zkostnatělé recepty se spoustou umělých dochucovadel. Jsou prostě nepoučitelní. Ovšem hodně mladých kuchařů začíná vařit moderně, a v tom já právě vidím obrovskou budoucnost naší gastronomie.

Při cestách po světě navštěvuji mnoho restauračních podniků různé kvality, včetně těch oceněných michelinskou hvězdou. Většinou se mi daří vyhnout typickým turistickým stravovnám, no někdy to prostě nejde. Miluju hospůdky v Toskánsku, kam zavítáte, tam si pochutnáte. Nádherná domácí kuchyně na desítky způsobů, pasta, ryby, zelenina. Pokud chcete přece jenom tip na oběd, pak v městečku Marina di Pisa navštivte restauraci Foresta. Má jednu michelinskou hvězdu, není to tam laciné, ale neváhal jsem se tam znovu vrátit a zajet si 200 km, abych byl znovu okouzlen kvalitou a jednoduchostí jejich mořské kuchyně.

 

7) Jaký máte názor na čím dál více se rozrůstající TV gastro pořady?

Vyrojilo se mraky pořadů o vaření různé kvality. Nejvíce se mi líbil seriál "Ano šéfe" s panem Pohlreichem. S povděkem jsem především kvitoval výraz "česká obloha". Prostě ať si dáte minutku, řízek nebo svíčkovou, dostanete na talíř kus hlávkového salátu, trochu zelí a v horším případě i červené řepy. Tady mi pan Pohlreich mluvil z duše, to opravdu bytostně nesnáším. Velmi odvážné od něj bylo, že ukázal, v jaké špíně kuchaři dokážou pracovat. Ze zahraničních se občas podívám na pořady s Jamie Oliverem. Z filmů nejvíc miluju nepřekonatelnou Velkou žranici. Pokud jej neznáte, nenechte si ho uniknout. Není to úplně veselé, ale je to pokladnice filmového, gastronomického i hereckého umění.

 

8) Co si myslíte o aktuálním trendu s názvem „bistro“? Navštěvujete taková místa, a pokud ano, je vše opravdu připravované po domácku?

Stejně jako restaurace nebo farmářské prodejny jsou bistra dobrá a bistra špatná. Je potřeba o nich číst, utřídit si cizí názory a pak osobně vyzkoušet. Vždycky jsem měl rád teplé masny, ale vždy jen některé. Dnes se roztrhl pytel s italskými či francouzskými bistry. Musíte se sami rozhodnout, které Vám vyhovuje a které je jen parodií na dobrou a autentickou krmi. Je to v zásadě daleko jednodušší než u vína. Prostě buď Vám to chutná nebo nechutná.

 

9) Sledujete i dnešní mladé lidi, kteří se snaží na svých webových stránkách či blogu komentovat dění v gastronomickém světě u nás?

Minimálně, to bych na nic jiného neměl čas. Mrknu občas na některé zavedené stránky, ale na sociální sítě se možná vrhnu, až budu v důchodu. Už tak trávím u PC dost času, život je zajímavější si prožít osobně, než virtuálně. Sociálním sítím se bytostně bráním. Možná nejsem zrovna moderní, ale nerad se "odhaluji" na veřejnosti. Třeba svůj názor časem změním.

 

10) S kým na poli gastronomie byste se rád setkal, pokud byste měl možnost?

Zvláštní otázka na závěr. Víte, jsem svým způsobem introvert a netoužím se na rozdíl od většiny národa potkávat za každou cenu s VIP, popř. se jim snažit vetřít do přízně, to není moje parketa. Samozřejmě, že i pár dobrých kuchařů znám. Vážím si, že jsem se poznal s panem Ivanem Chadimou. To je člověk, který ve světovém hotelnictví opravdu něco dokázal. Pamatuji si jeho větu, kterou pronesl na pódiu vyhlášení nejlepších restaurací v ČR: Kdyby všechny obory udělaly za poslední čtvrtstoletí takový skok dopředu jako úroveň gastronomie, pak by v našem státě už byl ráj na zemi. S tím se samozřejmě ztotožňuji.

 

  

Žebříčky

÷ Žebříčky nejúspěšnějších hodnotitelů k 10.3.2015

 



 
Chuť přichází při jídle.
Francois Rabelais
Top
English