VYHLEDEJTE A HODNOŤTE

Pavel Maurer píše

 
Glosa: Chutě mládí
2017-10-29, Text: Pavel Maurer

Vážení gastronauti,

rád bych se s vámi podělil o hlášku, co jsem zaslechl v jednom lepším pražském restaurantu: “…Víte, kamarádi, já nemám ráda tlustý maso, zázvor, ryby, rajskou polívku a tatarák!”, pochlubila se zralá žena své malé společnosti u vedlejšího stolu. Jelikož to bylo v gastronomickém zařízení, kde jsou na jídelním lístku běžně nabízeny ústřice, šneci po burgundsku, lanýže a smrži...tak nevím, nevím jestli si všichni od vedlejšího stolu tak trochu nespletli podnik? Musím se přiznat, že jsem neslušně ještě chvíli naslouchal útržkům jejich rozhovoru, protože to bylo opravdu zábavné. Pořád mluvili o jídle. Co jim chutná a nechutná. Hovořili o zabíjačce, o omáčkách co vařila babička a nebo jaké si připravují svačiny do práce. Cpali se grilovanou chobotnicí a nadívanými křepelkami a vzpomínali na vynikající gulášovku v jedné hospodě, kam chodili zamlada jako spolužáci na pivo.
Já tomu všemu říkám - okouzlující filosofie chuti. Přiznejme si, že při pohledu na některé pokrmy nebo nápoje se v našich ústech a především v naší hlavě spustí nezadržitelný proces. Milujeme, když se nám na něco "sbíhají sliny" a občas se tato naše vášeň dokonce vymyká kontrole. Baví nás objevovat gastronomicky přitažlivé kombinace jídla a pití. Nejde nám jen o zahnání hladu a žízně. Toužíme umocňovat každý zážitek, jež nám ve své štědrosti poskytuje země spolu s umem lidských rukou a kreativitou myšlení. No a pak, kromě této - poněkud rozmařilé, někdy až nemístné rozežranosti, tak potom přichází další moment - chuťová paměť. Máme ji všichni. Někdo víc, jiný méně. Rozhodně nás však strhává do dětství nebo do doby, kdy jsme začali ochutnávat pokrmy svých maminek, případně babiček či dědečků. Kachnička s domácím zelím, zeleninová polévka z babiččiny zahrady, rybízový koláč s drobenkou, francouzské brambory s ingrediencí - co dům dal a další nezapomenutelné chutě, které se nám z ničeho nic vybavují v mozku a na jazyku během celého našeho života. A když nám je nějaký podnik nebo kuchař dokáží znovu připomenout, když k nám z kuchyně zavoní chutě našeho mládí, je docela jedno co máme na talíři. Protože tam jsou především úžasné vzpomínky, které nám nikdo nikdy nevezme!

Hezký den a hlavně "nejezte, nepijte a když to půjde - ani nežijte blbě!"

Komentář můžete vkládat, pokud jste oveřený hodnotitel.

Komentáře
Momentálně nejsou k dispozici žádné příspěvky
 



 
S láskou je tomu jako s jídlem - když má člověk velké oči, pustí se do toho, ale dlouho nevydrží.
Antoine-Francois Callet
Top
English